Leoš JanáCzech

Zkoušeli jste si někdy, jaké to je, přijít o sluch? A představte si, že byste slyšeli všechny v okolí zpívat. Oni by na vás normálně mluvili a vy byste místo slov slyšeli melodii, ze které je poznat, jak se oni cítí a co si myslí. Zajímavé, že? Přesně takto totiž popisuje svůj talent samotný Leoš Janáček. Jako každý génius byl do své práce hluboce ponořen a obětoval jí mnohé. Musíme ale uznat, že pro jeho okolí byl život s ním náročný, tak jako s každým nadaným člověkem. Leoš Janáček byl pokrokový hudební skladatel. Moderní hudební tvorbu posunul dál a svým dílem předběhl dobu. Hodně využíval ke svým zápiskům zvláštní menší čistý papír a pero o pěti hrotech.  Udržoval bohatou korespondenci s jemu blízkými, v době námluv psal své budoucí ženě  i několik dopisů denně. Jak by vypadala jeho korespondence dnes? Zřejmě by využíval hojně sociální sítě. Byl to člověk cílevědomý a hodně aktivní ve svém oboru a bez těch sítí jde rozšiřování těžko. Co by asi ukrýval jeho chytrý mobilní telefon?

Určitě by tam měl telefonní kontakty na svoji rodinu. Na rodiče Amálii a Jiřího a svých 13 sourozenců. Později by přidal manželku Zdeňku, se kterou se sice v průběhu manželství odcizil a žili si každý po svém, ale přece jen to byl stále někdo, kdo ho dobře znal. Telefon by ukrýval také číslo na jeho dceru Olgu, která bohužel zemřela ve 21 letech. Mistr se po této události stáhl hodně do sebe a projevily se u něj deprese. Celý tento stav umocnilo i to, že to byla již druhá ztráta jeho potomka. Syn Vladimír zemřel na spálu v pouhých dvou letech.
V telefonním seznamu by nechybělo číslo na opata Augustiniánského kláštera v Brně – J. G. Mendela. Spolupracovali spolu a dirigoval rekviem na jeho pohřbu. Další řádek by zabíral jeho brněnský  učitel Pavel Křižkovský, pod jehož taktovkou zpíval skladatel za mlada. Janáček ho také tady v Brně zastupoval jako ředitel kůru, když odešel působit do Olomouce.

Pak třeba Petr Bezruč, protože našeho umělce oslovily jeho básně se sociální tématikou. Určitě by měl široký chat s Maxem Brodem, který pomohl k rozšíření jeho díla do světa.
V adresáři by měl vizitku i další hudební velikán – Antonín Dvořák. S ním se poznal za svých studií v Praze a pojilo je přátelství.

Dále bychom našli zprávy z komunikace s K. Čapkem ohledně libreta Věci Makropulos, kterou L. Janáček zhudebnil.
K často volaným by patřila Kamila Urválková, jejíž hlas zhudebnil ve viole d´amore (starý hudební nástroj) v některých skladbách a charakterizoval ji jako jednu z nejkrásnějších osob jeho života. Napsal o jejím životě operu Osud.

Doplnila by ji Gabriela Preissová, která je autorkou původního dramatu Janáčkovy opery Její pastorkyňa. V průběhu života by aktivně komunikoval s Kamilou Stösslovou, která představovala jeho inspirační zdroj. Celý seznam by pod Z uzavíral Julius Zeyer, který napsal podle vlastního románu libreto k první Janáčkově opeře  – Šárka.

Určitě by tam bylo kontaktů víc, protože Janáček byl hodně činný člověk, cestoval a navazoval kontakty i v zahraničí. Já jsem ale zvolila osobnosti, které bychom mohli znát i my a jejich společná vztahy mě zaujala.

Když bychom otevřeli odeslané textovky, mohli bychom se dočíst třeba toto:
(Zprávy jsou řazeny chronologicky, ať si můžete udělat obrázek o jeho životě.) 

„Milý tatínku, chtěl bych domů. Moc se bojím té nové školy. Vím, že mi chcete s maminkou dát hudební vzdělaní, ale postel i chleba jsou tu tvrdší než u nás doma.“

„Maminko, snad budete hrdá, že jsem sbormistr starobrněnského kůru. Chtějí mě za zastupujícího ředitele. Více a více se věnuji vlastní skladatelské tvorbě.“

„Cítím se tak zklamán. Projevil jsem svůj názor a oni mě vyloučili ze školy! Kde je spravedlnost? Stále si stojím ale za tím, že ředitelovo provedení gregoriánské mše mělo nedostatky. Svoji kritiku nestáhnu. Prostě si svůj život zařídím jinde. „

„Maminko, můžeš být klidná! Ke studiu se mohu vrátit! Na víkend přijedu domů, udělej moji oblíbenou pečeni.“

„Kamaráde Antoníne, potkal jsem skvělou dívku. Dávám jí hodiny klavíru. Jmenuje se Zdenka. Doufám, že mi ji nikdo neodloudí až budu na studiích v Lipsku a Vídni!:( „

„Má drahá Zdenči, dny bez tebe jsou delší a delší. Abych tě měl stále u sebe, píši ti zde v Lipsku skladby. Ponesou název „Zdenčiny variace“ a budou určeny pro náš milovaný klavír. Těším se, až mi je budeš hrát.“

„Zdenči, varhanická škola v Brně nabírá reálných obrysů. Doufám, že tuto myšlenku dovedu do úspěšného konce.“
(pozn. red. Dovedl, je to dnešní Konzervatoř Brno.)

„Začínám si zoufat, umřela mi i Olga, moji operu (Její pastorkyňa) odmítají uvést. Deset let práce se mi rozpadá před očima.“

„Cítím se tady v Luhačovicích jako znovuzrozený. Můžu znovu dýchat a skládat! Díky Kamile mě napadá spousta nových podnětů, které chci dovést do hudebního světa.“

„Drahý Dvořáku, vyčítají mi, že jsem některá svá díla zničil. Co je komu po tom? Prostě se necítím být vyslyšen. Představ si, že by tobě tvoji žáci doporučovali, jak máš komponovat?!“

„Co mi zbývá? Po rozumné promluvě Pastorkyni předělávám, aby se mohla uvést v Praze! Konečně!“

„Děje se toho tolik! Moji operu uvádí vídeňská Dvorní opera a i Metropolitní v New Yorku!“

“ Píši teď zvláštní kus. Komorní soubor pro O. Hollmanna. “  “ Ano, pamatuješ si jej dobře, přišel o ruku za války. Je to pro mne nová výzva.“

„Rozhodl jsem se, že Sinfoniettu (orchestrální dílo) věnuji mému Brnu.“

„Drahá Kamilo, přijeďte i se svým synem za mnou na návštěvu. Opravuji a doplňuji Zápisky z mrtvého domu. Budete pro mne krásné zpestření.“

„Necítím se dobře. Mám zápal plic a musím na léčení do sanatoria dr. Kleina v Moravské Ostravě.“

Zápal plic pro LJ stal osudným, na následky této nemoci umírá. Nedokončil ani definitivní znění poslední opery Z mrtvého domu.

Janáček pomohl oživit kulturní život Brna, které čerpá z těchto základů dodnes. Pokud se budeš chtít projít po jeho stopách v centru Brna, tak to není problém. Pěkná procházka, kterou si můžeš zpříjemnit výbornou zmrzlinou či jedním oroseným pokladem, by měla vést kolem JAMU na Čáře,  Janáčkova divadla či brněnské konzervatoře. Kousek mimo centrum je Ústřední hřbitov, kde je Leoš Janáček pochován. A není to jediná významná osoba, která tu odpočívá. Ale to si buď najdi nebo vyčkej na nějaký můj další článek. Pokud chceš vypadnout mimo Brno, sedni na vlak a jeď do Bílovic nad Svitavou. Můžeš jet i na kole, vede sem cyklostezka z Obřan. Tam se Janáček inspiroval pro svou operu Příhody lišky Bystroušky. Díky němu objevíš na krásnou hájenku, studánku s jeho autogramem a krásný les.

A vem naši plátěnku. 😉

Napsala: Magda
Zdroj obrázků: Leoš Janáček.eu

#BRNO

239  199 Přidat do košíku

Co ty na to?

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *