Ne, ten světoznámý vynálezce. Ten už je 88 let po smrti, ale teď mám na mysli nové cool místo pro filmové fajnšmekry, které Edisonovi, jakožto vynálezci kinetoskopu, vzdává hold.
Funkcionalistická budova postavená ve třicátých letech jako sídlo transformačních stanic prošla rekonstrukcí a svoji vlastní transformací na moderní, avšak alternativní kino. Tím alternativní myslím to, že program kina není určen masám, ale je zaměřený spíše na náročnějšího diváka, kterého baví festivalové filmy.
Rekonstrukce vyčarovala z šedivé budovy klidný, vkusný, kulturní multifunkční prostor, kam se rádi budete vracet. Nejen do kina, ale i k posezení na schodech se sklenkou vína, a na nějaký ten doprovodný program. Při vstupu mě zaujal velkorysý prostor s vysokými stropy a obraz vůbec první kinetické plastiky, která mu dominuje.
Upřímně. Když na mě na internetu vykoukla sponzorovaná reklama na tohle nově otevřené kino v Praze s lákavým vizuálem, myslela jsem, že jde o nějaký nikdy nerealizovaný projekt. Při bližším zkoumání jsem ale zjistila, že kino nejenže opravdu existuje, ale taky má svůj program a v tuto chvíli už docela dost fanoušků. Stejně to ale pro mě byla trochu chiméra, asi jako plánovaná plovárna na Náplavce.
Začala jsem zkoumat program a zalila mě vlna neočekávané satisfakce. Léto s Bergmanem? To jako vážně? Tak to bude kino podle mého gusta, pomyslela jsem si. Teď už jen vybrat snímek, den a čas, abych se tam mohla jet pokochat na vlastní oči.
Zaujala mě poklidná atmosféra, pár lidí sedících na schodech. Kavárna moderní, v jednoduchém designu, kino velké tak akorát, sedačky super moderní, pohodlné a útroby klimatizované. Luxus multikina s diametrálně odlišným obsahem, který byste tam jen těžko hledali.
P.S. Šli jsme s přítelem na film Je nám fajn s.r.o. – francouzská komedie, která měla pár vtipných momentů, na většinu scén jsme ale koukali znuděně se zvednutým obočím, a nakonec jsme z kina odešli dřív. Milá slečna biletářka se nás zeptala, co se stalo, že odcházíme dřív. Film se prý všem moc líbí… zase takoví fajnšmekři asi nejsme. Sice to nebyl šťastný začátek, ale už teď se těším, až si příště vyberu nějakou svoji melancholickou klasiku a dám si sklenku dobrého vína na schodech.
Napsala: Simona
Zdroj obrázků: Simona